Divadelní spolek Gaudium hraje v Radotíně už více než 12 let. Který „kus“ byl vaším prvním? Poprvé jsme hráli v prosinci 2006 pohádku O kačátku. Bez jakékoliv techniky a na kartonových krabicích. Jednalo se o guláš smíchaný z loutek, maňásků a činoherců.
V té době byla Koruna místem, kde se nic moc kulturního nedělo. Sál sloužil spíše sportovním účelům. Cvičila se zde jóga, kalanetika, hrál se tu ping-pong. Jak vás právě v té době napadlo založit divadlo?
Tento šťastný nápad měli manželé Kydlíčkovi, kteří chtěli pohnout stojatými kulturními vodami v Radotíně. Sešlo se asi 15 lidí s různými kulturními zájmy, zůstalo devět a vzniklo divadlo.

Rozjeli jste divadlo a navíc jste začali organizovat amatérský festival Radotínská Radost. Jak jste to zvládali, když zde nebyla skoro žádná technika a chyběly dokonce i závěsy v oknech?

U kolébky Radotínské Radosti stála tehdejší principálka Miroslava Stehlíková. Ona byla jediná zkušená amatérská herečka s divadelními sny a nápady. Také jako jediná tušila, co má taková přehlídka obnášet. Hrálo se s tím, co bylo k dispozici. „Techniku“ řídil ze zákulisí náš všeuměl Pavel Stráník. Což mě dnes přijde opravdu hodně kuriózní. Ale všichni členové souboru dali ruku k dílu a pomáhali, jak mohli. V roce 2016 Radotínskou radost vystřídala v Koruně Pražská oblastní přehlídka amatérských divadel (POPAD). Takže ten, kdo má zájem o amatérské divadlo, užije si vždy koncem února divadla pro dospělé a v dubnu jsou k vidění představení pro děti.

Jak se soubor Gaudium za 12 let své existence změnil?
Lidé přicházejí i odcházejí, zpravidla z pracovních důvodů, někdo se odstěhuje, jiný přestane hrát kvůli únavě. Zpočátku jsme hodně postrádali v souboru muže. Ti, co přišli, dlouho nevydrželi. I vedení se měnilo. Zakládající členky odrostly rolím princezen, takže jsme letos přizvali do souboru šikovná mladá děvčata.

A jak se vyvíjel repertoár?
Opíráme se nadále o pohádky pro děti. Protože je nás v souboru přes dvacet, můžeme si dovolit studovat více věcí v souběhu. A tak mohla vedle pohádek vzniknout komedie Tchyně v domě, která se již sedmkrát reprízovala. Některé pohádky se hrají jen na Vánoce, jiné vznikají nově. A stále nás baví poezie.

Kdo se ujímá toho nejdůležitějšího, tedy režie?

Odchodem Mirky Stehlíkové ze souboru jsme přišli o zkušenou režisérku. Vyvstala otázka, kdo bude režírovat celovečerky. S pohádkami jsem měla zkušenost, ale velkou hru jsem nikdy nedělala. Díky příchodu Ondřeje Potůčka do souboru přišla posila nejen herecká, ale i režijní. Absolvovali jsme režijní minimum, a spolu s Hankou Řehořovou a Ondřejem jsme se pustili do práce. Já jsem se navíc přihlásila na dvouletou režijní školu, kterou provozuje Amatérská divadelní asociace.

Kostýmy děláte vy osobně a většinou za ně sklízíte velký úspěch, kde jste se to naučila?
Od prvopočátků šiju kostýmy, vyrábím rekvizity, maluju kulisy, vymýšlím, jak postavit scénu, sháním rekvizity, šetřím a recykluji. Mou jedinou kvalifikací pro všechny tyto funkce je původní povolání učitelky mateřské školy. Šít jsem se učila u maminky a babičky. Dívám se kolem sebe a lidem, co něco umí, koukám pod ruce. Když nevím, zeptám se.

Jak často zkoušíte a kterou vaši hru považujete za nejúspěšnější?
Zkoušíme jednou týdně v pondělí večer. Občas si navíc uděláme půldenní soustředění v neděli, to přichází na řadu, když nám hoří termín vystoupení a je potřeba pilovat. Co se počtu repríz týká, považuji Tchyně v domě za úspěšné, ovšem nejvíce diváků zatím měly naše dramatizace veršů Jiřího Žáčka pro děti (Lyžařská a Bajky a nebajky) a nově poezie pro dospělé Café Robinson.
17. března uvedete v Krouně neděli s Gaudiem a poezií Jiřího Žáčka. Odpoledne bude na programu představení Lyžařská pro děti a večer Café Robinson pro dospělé. Viděl to představení autor?

První část Lyžařskou pan Žáček viděl. Přijel za námi dokonce dvakrát. Poprvé do Městské knihovny a podruhé až do Radotína. Tenkrát prohlásil, že o mužích se říká, že zůstávají hravými do pokročilého věku a prý to platí i o ženách v Radotíně. Na jaře loňského roku nám pan Žáček poskytl svůj nový text Café Robinson a to ještě před vydáním. Podařilo se navázat spolupráci s pár hudebními nadšenci a zatím nám to pěkně klape. Při lednovém uvedení Café Robinson v Praze jsme se s panem Žáčkem potkali a byl opět velice vlídný. A pokud mu to čas dovolí, možná se s ním 17. března v Radotíně opět potkáme.
Na co se můžeme těšit v nejbližší době? Připravujeme dvě nové pohádky. První je Proč v Čičíně prší pro malé děti a pro starší děti chystáme mexickou pohádku O žábě, která zpívala. Pro dospělé je zatím v plenkách hořká komedie Kurz ručních prací.

Otázka na závěr: Jaké máte ohlasy od diváků?

Diváci na nás chodí, ale jak tak chodím Radotínem a povídám si s lidmi, zjišťuji, že mnozí nemají vůbec tušení, že nějací amatéři v Radotíně jsou, což ve třináctém roce naší existence zamrzí. Přitom každý dostává zdarma do schránky tyto noviny, plakátovací plochy přetékají plakáty s „korunkou“, Facebook našeho spolku, kulturního střediska, Městské části Praha 16 nebo Radotín sobě jsou neustále plné kulturních událostí. Vždyť máme přes osm tisíc obyvatel. A která jiná obec má takovou kulturní nabídku?

Info
Divadelní Spolek Gaudium působí v Radotíně od roku 2006. Zakládajícími členkami a členy byli Vladimír Kydlíček, Miroslava Stehlíková, Helena Sebastianidesová, Vladimíra Novotná, Drahuška Garbaczewska, Lenka Procházková, Milan Charousek, Jana Neumanová, Bohumil Jánský, Vlasta Pilařová, krátce po jeho vzniku soubor doplnila Hanka Řehořová. DS Gaudium má na kontě 19 pohádek, sedm představení pro dospělé a devět literárně poetických dramatizací pro děti i dospělé. Účastní se přehlídek amatérských divadel, vystupuje pravidelně na akcích v Radotíně a v KS U Koruny, vidět jeho produkci mohou diváci i mimo Radotín. Principálkou je od ledna 2016 Vlasta Pilařová.