Co nám na webových stránkách chybí, je k dohledání na facebooku DS Gaudium. Spousta aktivit, fotografií ze zkoušek i z realizovaných představení. Podařilo se nám navázat nové divadelní kontakty např. v Jirnech, v Kněževsi u Prahy, v Kobylisích a pevně doufáme, že se nám i nadále bude prostor pro vystupování rozšiřovat.

Členská základna se obohatila o mladé zájemce o amatérské divadlo, jako dramatický kroužek je vede Bohunka Zemanová. Doufáme, že mladá krev u divadla vydrží a plynule naváže na činnost těch délesloužících.

V činnosti nám nadále zůstávají společenské aktivity pro obec, jako je masopustní průvod, Havelské posvícení, čert a Mikuláš a v neposlední řadě pomoc našeho spolku při pořádání oblastní postupové přehlídky amatérských divadel POPAD. Na domovské scéně většinou premiérujeme naše nové hry jak pro děti tak pro dospělé.

6.9. To bude přesně 15 let, kdy byl položený základní kamínek divadelního spolku Gaudium. U příležitosti tohoto výročí uvedeme v září hned dvě premiéry.

14.9 od 19,00 hodin to budou dlouho odkládané verše Jiřího Žáčka …vy mně taky… v KS U Koruny, na Klubové scéně Milana Peroutky.

19.9. od 19,00 v KS U Koruny premiéra hry John Misto, Sonáta pro lžíci.

foto: Alžběta Kopřiva

Po roce 2020 silně ovlivněném kovidovou situací, stojíme opět před otázkou zda se do divadla vrátíme nebo ne. K rozvolnění karanténních opatření nedošlo ani v lednu, ani v únoru ba ani v březnu. Všechno stojí, nikam se nesmí. Ani opustit okres ve kterém žijeme. Tento stav má fatální vliv nejen na amatéry, ale na kulturu vůbec. Nehrají divadla, nejsou koncerty, výstavy, festivaly, děti nechodí do školy. Nepotkávají se lidé tváří v tvář jen přes sociální sítě.

Členové souboru si občas napíší e-mail a jinak nic. Jen hvězdy ví jestli se po uvolnění opatření sejdeme a v jakém počtu.

V plánu máme premiéru dramatu pro dvě herečky, Sonáta pro lžíci.

Dále dlouho připravovanou premiéru veršů pro dospělé od Jiřího Žáčka

… vy mně taky… s originálním zhudebněním některých částí nadějným hudebníkem Janem Zykánem.

Určitě bychom chtěli „oprášit“ Kolik má Praha věží pro děti, nebo pohádku O žábě která falešně zpívala. Dále máme na repertoáru pohádku , Proč v Čičíně prší.

Konečně reprízu by si zasloužila i hořká komedie E. Suchanové, Kurz ručních prací.

Budeme doufat, že alespoň něco se nám podaří uvést na jeviště.

Kolik má Praha věží v knihovně na Lužinách

Protože naděje umírá poslední a štěstí přeje připraveným, podařilo se nám zahájit sezonu již osvědčeným představením Lyžařská a Bajka a nebajky J. Žáčka v knihovně na Jezerce. 19.9.

Nepovedla se zrealizovat první repríza Kurzu ručních prací z důvodů nikoliv karanténních, ale prostě jiného onemocnění 20.9.

Ovšem alespoň jednu novou premiéru máme úspěšně za sebou. Kolik má Praha věží se zrealizovala 26.9.v knihovně na Lužinách . Svoje poprvé si zde odbyla Amálka Gruberová.

Další termíny jsou vypsané, je otázka zda se zrealizují.

4.10. v 11,00 Kolik má Praha věží v rámci programu na DYZAJN MARKETU na Výstavišti v Holešovicích.

4.10. v 19,00 sál U Koruny Radotín, poezie pro dospělé Café Robinson

10.10. v 15,00 na Střeše Lucerny, Kolik má Praha věží

25.10. v 18,00 Jazz club u Fanyho Slaný , Café Robinson

8.11. v 15,00 sál U Koruny, pro děti Kolik má Praha věží

12.11. v 19,00 sál U Koruny poezie pro dospělé …Vy mně taky..

15.11 v 17.00 divadlo Alfa Plzeň , Café Robinson

5.12. v 15,00 sál U koruny , mikulášská pohádka Andělíček Stříbrovlásek.

Plány veliké, uvidíme jak často budeme škrtat. Těšíme se na všechno, na všechny a všude.

V polovině března 2020 postihla i náš spolek karanténa. Zákaz scházet se zrušil náš slibně nastavený dramaturgický plán. Neuskutečnilo se ani jedno z naplánovaných představení v knihovnách, na Dyzajn marketu ani tradičně v ZOO Praha. Odpadá pro nás i pravidelná účast na Královském průvodu. Představení zůstala rozpracovaná a teprve 27.4. se sešla skupinka čtyř mimo zkušební sál, aby znovu vstoupila do nácviku poezie Jiřího Žáčka… Vy mně taky…

Po uvolnění karanténních opatření musíme dostudovat Kolik má Praha věží pro děti, kdy zkouší pět herců a přijde na řadu i Sonáta pro lžíci, drama pro 3 herce.

Doufáme, že na podzim se situace uklidní a budeme moc zase hrát pro naše diváky.

DS Gaudium

Zveřejněno Vlasta Pilarova · 11 min · 

Erika Suchanová
1 hod ·
Divadelní společnost Gaudium nastudovala mou hru Kurz ručních prací. Navštívila jsem premiéru a musím říct, že všechny herečky jsou vážně skvělé. 5.4. bude v kulturním sále v Radotíně repríza, takže pražáci neváhejte ji navštívit, nebudete litovat

Jsme po premiéře hořké komedie Eriky Suchanové, Kurz ručních prací. Po absolvování dvouleté režijní školy ADA, to byla moje první samostatná režie celovečerní hry. Protože jsem více týmový hráč, který zorganizuje, přinese, ušije, zařídí, byla to pro mne velice nezvyklá úloha. Krátce řečeno režisérský elév se v nácviku plácal tři roky. Během té doby se vystřídaly tři představitelky z pěti. S každou novou příchozí se začínalo znovu. Vrozená trpělivost mi umožnila překonat všechny změny a dotáhnout představení až k premiéře.

Při dlouhodobém nácviku člověk ztrácí odhad jak bude divák reagovat, kde se bude smát. Nebo kde dokonce zazní potlesk po odříkané replice. U komedie se smích dá očekávat, ale každé publikum reaguje jinak a já jsem děvčata náležitě nevyškolila jak pracovat se smíchem diváka, tak se stalo, že uteklo několik replik. Samozřejmě jsou ještě další věci, které musíme poopravit, předělat a doplnit.

Asi týden před premiérou se mi ozvala autorka hry a projevila živý zájem premiéru shlédnout. Moje nejistota se zvýšila. Děvčatům jsem to ani neřekla, stejně tak nevěděla, že v publiku budou další 3 absolventi režijní školy, jeden lektor a profesionální režisér ze školy ADA . O ostatních spřátelených divadelnících ani nemluvě. Na trému jim bohatě stačili rodinní příslušníci, kolegové z práce a přátelé.

S potěšením jsem zjistila, že v publiku byla i řada diváků, kteří nejsou našimi příbuznými a jak jsem mohla sledovat i ti se bavili. To mi dává doufat, že představení je životaschopné.

Co se děje s režisérem bezprostředně po představení? Poprvé se nám podařilo chvíli si sednout v klubu a se spřátelenými režiséry představení probrat ze všech stran a přijmout konstruktivní kritiku k zamyšlení. Bodré poplácávání po ramenou od lidí, kteří nás mají rádi je sice milé, ale vedlo by k usnutí na vavřínech. Právě zajímavé podněty nedají režisérovi následně mnoho hodin usnout, vstává z postele, dělá si poznámky a nakonec hluboko v noci respektive brzy k ránu sáhne po něčem na spaní a konečně pustí divadlo k vodě a usne.

Ale je to krásné. Diváci děkujeme