Tak málo odehraných představení jako v tomto roce měl spolek snad jen na samém začátku svého působení. Letos jsme měli co nabídnout, ale koronavirová pandemie a následná opatření vlády, nám činnost v divadle zcela zastavila. Takovou situaci nikdo z nás nezažil ani v osobním, ani v divadelním životě. U amatérských herců se jednalo „pouze“ zastavení zájmové činnosti. U profesionálů o zastavení obživy. Kulturní středisko zeje prázdnotou od března, nasmlouvaná představení jsou zrušena. Na konci tohoto divného roku se situace s šířením viru opět zhoršuje a opatření na oddělení lidí ze společných prostor se opět zpřísňují. Není to příjemné pro nikoho. Spolek Gaudium má příští rok 6.9. patnácté výročí od svého založení, chtěli bychom ho se svými diváky řádně oslavit. Všichni si moc přejeme , aby tomu tak bylo.

Rok 2020 se zapíše do kulturních dějin pravděpodobně velice černým písmem. Od února tohoto roku se divadelní, koncertní i filmový život téměř zastavil. Karanténní opatření zrušila všechno včetně zkoušení. Pouze přes léto bylo možné využívat poněkud rozvolněných nařízení a soubory se mohly scházet v improvizovaných venkovních podmínkách. Stejně tomu bylo i u nás.

Poslední představení jsme odehráli 8.3. (Mexickou pohádku) a pak spadla opona. Nedošlo na první reprízu Kurzu ručních prací ani na nově připravovanou premiéru veršů Jiřího Žáčka ,Kolik má Praha věží.

Přes prázdniny se začal hezky vyvíjet nový dramatický tvar poezie pro dospělé….Vy mně taky…(J. Žáček). A došlo i na přípravu a oprášení první reprízy Kurzu ručních prací. Všichni jsme se už těšili na její uvedení, když náhlé onemocnění, které nemělo s karanténou nic společného, naše nadšení zarazilo. Bylo to v historii souboru první zrušené představení.

Naši tradiční i noví odběratelé se operativně přizpůsobují dalším a dalším stále se měnícím nařízením, takže si na zrušená představení musíme zvykat. Pokud to není z naší strany je to přeci jen méně bolestivé, prostě doba je taková, koronavirová.

Amatérští divadelníci mají oproti profesionálům jedinou výhodu, že totiž nejsou na produkci pořadů finančně závislí. Ovšem pohled do poloprázdného hlediště s diváky zahalenými v rouškách je i pro nás velice smutný.

Pro naši komorní oslavu jsme využili přívětivý prostor klubové scény Milana Peroutky. Svou účastí nás podpořila i vedoucí KS paní Dana Radová, která nám nejen popřála do další práce hodně úspěchů, ale věnovala nám k narozeninám i dvě hromadné vstupenky na kulturní pořady konané v tomto stánku. Někteří oslovení pro tuto akci se omluvili, někteří definitivně uzavřeli za kapitolou v Gaudiu dveře. Ovšem někteří, se k radosti ostatních, se zájmem o činnost chtějí vrátit a zase spolupracovat. Celou akci, s důkladností sobě vlastní, zdokumentovala kronikářka Jana Neumanová. V kronice bude uložen pamětní zápis, do kterého pro generace příští zapsali všichni zúčastnění svá přání divadelnímu spolku. Při promítání historických fotografií jsme si uvědomovali, kolik práce jsme za uplynulé roky odvedli a že zdaleka to nebyla práce špatná, nýbrž radostná a pohledná. Dokonce zaznívaly hlasy a přání, proč se k některým projektům nevrátíme (jednalo se zejména o pohádky), vždyť tehdejší diváci dorostli již na práh dospělosti a nová generace je vlastně nezná. To bude ovšem práce pro dramaturga. Divákům můžeme s určitostí slíbit naše tradiční účinkování na Havelském posvícení i další ročník Radotínské radosti s bohatým programem. Radostná práce stojí před námi,vydejme se na cestu.

V září 2016 uběhne přesně deset let od prvního setkání divadelních nadšenců. Začínali jsme s první pohádkou vysloveně na koleně. Ale hrálo se. Na krabicích s loutkami spodovými i marionetami. Během času došlo k mnohým změnám. Ubylo rukou na vodění loutek a soubor se začal profilovat jako výhradně činoherní a to jak v tvorbě pro dospělé tak i pro děti. Zatím nejúspěšnějším vystoupením byli Tintili vantili. Hravá dramatizace veršů Josefa Kainara. Herecká ocenění  sbírali jednotlivci zejména na Postupové oblastní přehlídce amatérského divadla v různých letech. Naposledy letos v únoru s pohádkou Hlavě nečaruj aneb kniha kouzel fuč.

K výročí chystáme slavnostní setkání všech členů současných, minulých, hostujících i dříve hostujících včetně našich věrných příznivců. Bohužel jednoho člena již nebudeme moci oslovit. Zakládajícího člena a loutkáře Milana Charouska, čest jeho památce.

Konkrétní podoba setkání teprve zraje , ale datum bylo již pevně stanoveno. Na pátek 9.9.2016 od 18,00 hodin. Těšíme se na setkání.

V šestém roce existence spolku, mohu směle říct, že jsme se již vyzuli z batolecích bačkůrek a obuli obuv pevnější. S chutí jsme se pustili do projektů pro dospělého diváka. Máme za sebou zdramatizovanou Žákovskou poezii, Příběhy z Dekameronu, Zdaleka ne tak ošklivá jak se původně zdálo a zatím poslední Faustovu svatbu. Pravdou je, že stále se potýkáme s nedostatkem mužů a že jsme s otevřenou náručí přijali nabídku mužů ze souboru Rachtámibaltník, kteří s námi dvě posledně jmenované inscenace absolvovali a další produkci“Ošklivé“ i zachránili.
Z ohlasů vnímáme, že Gaudium začíná veřejnost již vnímat, jako platný článek kulturního života v Radotíně.

6.9 2006 několik kulturychtivých spoluobčanů uposlechlo výzvy místního rozhlasu v Radotíně a sešlo se v kulturním sále U Koruny za účelem, učinit něco pro kulturní život v obci. Nejvíce lidí projevilo zájem o aktivní provozování divadla. Byli tu jak loutkoherci, tak činoherci a několik učitelek mateřských škol, kterým je blízké divadlo převážně maňáskové.
A tak byl položen základ naší budoucí činnosti a spolupráci. V zaprášeném depozitu bývalé loutkové scény v Radotíně, jsme nalezli asi 50 různě poničených marionet, a balík starých divadelních her. Společně jsme se na všechno vrhli a uvedli v život první představení pro děti, pohádku O kačátku. Za scénu nám sloužily kartonové krabice, batikované plátno, marioneta kašpárka, několik nově vyvedených maňásků a hrálo se.
Již před prvním vystoupením se ukázalo, že lidé kolem divadla jsou lidé mnoha dovedností. Umíme šít, malovat, zpívat, rýmovat, vytvořit jednoduchý hudební motiv, pracovat se dřevem, kovem, když je potřeba tak tančíme, hrajeme na klávesy, kytary, akordeon, zobcovou flétnu. Jediné co se v začátcích jevilo jako problém, byl nedostatek mužů v souboru. Ovšem trpělivost přináší nejen růže, ale i muže do souboru.
Naše tvorba odráží široký záběr. Jak jsem uvedla začali jsme hrát představení kombinovaná, loutky s činoherci. Vyzkoušeli jsme si jak nám sedí poezie v komorním prostoru Místní knihovny, činoherní pohádky, i jak se hraje bez ozvučení pod širým nebem. Když si naší činnosti všimnul Místní úřad, dostala naše práce větší prostor pro možnosti zkoušení. Do té doby jsme byli pod laskavou „paží“ občanského sdružení Petrklíč. Osamostatnění vedlo k založení vlastního občanského sdružení Divadelního spolku Gaudium.
A tak již čtvrtou sezonu si děláme radost (lat. gaudium). Ostatní zajímavosti ze současnosti, ale i z historie odráží naše webové stránky